Pro krásu se musí trpět, praví okřídlené úsloví. Nemusí se hned jednat o zásah plastického chirurga, vzpomínáte na první epilaci? Mnoho žen trpí v posilovnách pro lepší postavu, trápí se dietami, podstupuje šílené procedury, jen aby byly "krásné". Blázníme takhle jen v posledních letech, nebo diktát módy vždy terorizoval ty, které chtěly být považovány za krásné?
Jedy v kosmetice
Ve starověkém Řecku a Římě byla ideálem bledá pleť. Jižanky s olivovou pletí dosahovaly smrtelné bledosti pomocí běloby, jejímž základem bylo olovo. Dáma, která si každé ráno nanesla olověnou barvu na pleť, riskovala postupnou otravu.
V renesanci byl v módě zasněný, tajemný pohled. Možná i Mona Lisa si kapala do očí šťávu z rulíku zlomocného, aby dosáhla rozšířených zorniček. Oči renesanční dámy měly být nezaostřené, tajemné, snové, při každé aplikaci zázračných kapek však hrozila dámě ztrátu zraku.
Nožka bez prstů
Žena nemá mít velké nohy a už vůbec nemají mít na konci prsty. Tak znělo módní heslo starověké Číny. S úpravou nohou se začínalo velice brzo. V pěti či šesti letech zlomila matka děvčátku prsty u nohou, přivázala je pod chodidlo a v průběhu růstu nohy pečlivě stahovala. Z utrpení, které taková holčička zakoušela na každém kroku, běhá mráz po zádech.